Švartny

Datum: 23/10/2011

Praktika


ŠVARTNY

Švartna, neboli kamenouhelný lupek, je hornina se specifickým výskytem v oblasti Kounovské sloje. Je to jemnozrnná živičná břidlice tmavé až šedavé barvy, která se vyskytuje v nadloží vrchní uhelné lavice (uvádí se vztah: bohatší uhelná sloj, tmavší švartna). Mocnost této břidličné vrstvy nepřesahuje 15 cm. Švartna je dobře obrobitelná, dá se celkem snadno řezat. Keltové z ní údajně vyráběli ozdobné předměty. Přírodní dlažba ze švartnových dlaždic je mimořádně trvanlivá díky značné pevnosti a pružnosti materiálu, o čemž se lze snadno přesvědčit v nejednom starším domě na Slánsku či Rakovnicku. Z oblasti důlní praxe je doloženo, že horníci ponechávali švartny in situ a s pomocí podpěr tak udržovali přirozený strop porubů. Švartna nemá takovou výhřevnost jako uhlí, ale je hořlavá, takže byla v munulosti používána i jako levné palivo.      

V práci "O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách" uvádí prof. Krejčí tuto charakteristiku lupku (Schieferthon):  "Břidličnatý sloh této břidlice způsobuje se sice také zárovným uložením slídových lístků, ale také uložením mnohých skamenělých a otištěných rostlin, které obyčejně v tmavější barvě na hlinité hmotě lupku vystupují. Hlinitá podstata těchto lupků prozrazuje se obyčejně teprva po nějakém čase, když na místě vlhkém nebo na haldě leží, lupek pak vssaje do sebe vodu a nabobří, i rozlupuje se v jednotlivé tenké listy, které se snadno odděliti dají, a na omak, zrovna jako jíl nebo hlína, mastné jsou."

Podle Krejčího zkameněliny rostlin výrazně převažují, jmenovitě uvádí otisky listů kapradin, větví, stébel a kmenů ("buď podélně rýhovaných, jako kalamity, nebo na příč šupinami a uzlinami v pravidelném rozestavení vyznamenaných, jak se to k. př. u některých stromových kapradin (u cykasů) v jižních krajinách rostoucích pozoruje."). V pamětech prospektora a provozovatele malodolů na Pozdeňsku, Jindřicha Marka, se uvádějí časté nálezy "ryb a sauritů". Fosilie jsou přirozeně lépe zachovány v materiálu, který je čerstvý, tmavý a kompaktnější. Je-li lupková břidlice vystavena vlhkosti, pak se stává křehkou a lámavou, voda proniká mezi jednoltivé listy vrstev a případné otisky jsou tím zničeny.  Úlomky i značné velikosti (až desítek centimetrů) lze snadno nalézt v okolí někdejších důlních děl, na haldách a v jejích okolí, i v polích. Bohužel, většinou jde o zvětralý materiál a pěkný paleontologický nález je tak poměrně vzácný.  

Vzorek na obrázku dole pochází z haldy u Přerubenic (cca 10 cm)

Obr. dole: "otisk" v navětralém kusu (p + n, 28 mm v podélném rozměru) - nejspíše však jde o vysrážené soli zanesené mezi vrstvy prosakující vodou

 
Pro spalování tuků synefrin účinný spalovač