Minický karbon

Datum: 09/04/2012

Exkurze-lokality-výpravy


O odvalu při bývalé šachtě Jan v Otvovicích jsem zde psal na podzim r. 2010. Dnes jsem vyrazil podél levého břehu Zákolanského potoka na druhou stranu, směrem k Minicím. V přirozených výchozech uhelné sloje zde bylo založeno několik štol, jejichž ústí si lze prohlédnout z cesty stoupající zalesněným svahem od Minické skály k severovýchodu (stará díla se jmény Thomas, Václav, Bohemia I, B. II nejsou přístupná).

 

Táhlý zalesněný svah nad Minickou skálou je zřetelně poznamenán dlouhou historií kutání uhlí v této oblasti. Uvádí se, že právě zde se nachází kolébka dobývání uhlí na Kladensku - uhlí zde bylo udájně těženo "na selský způsob" už v 17. století. Kopalo se s povrchu, přímo do nůší a vozíků. Současný terén ovšem přemodelovaly hlavně haldy v okolí děl provozovaných ještě v polovině dvacátého století. I tyto stopy už ale srůstají s původní krajinou. Členitého terénu zde využívají motokrosoví nadšenci, kteří protkali zdejší řídký les desítkami různých můstků, bariér, houpaček a jiných technických překážek. Na to pomyslete, jestli si budete plánovat cestu na minické haldy, občas může tu být dost divoko.

 

Většina rozsáhlých hald je stále dobře patrná, jejich povrch už zvětral a mnohde přerůstá vegetací. Cyklokros dokonal své, míst ke sběru zkamenělin tu ve srovnání s haldou dolu Jan není mnoho (i když po malých úlomcích karbonské flory stále pochodujete - sem tam se člověk neubrání, aby si nějaký stokrát přejetý kousek neprohlédl). Nejvhodnější místa ke svěru se nacházejí na severozápadním okraji hald. Dobrým orientačním bodem je buližníková skála nad silnicí, haldy se rozkládají několik desítek metrů severně od ní. Nenašel jsem tu sice nic, co bych už z Otvovic neměl, ale některé exempláře mě přesto potěšily (pěkný otisk lepidodendronu, dobře zachovalý list kordaitu nebo jemně vykreslená stigmaria). 

 

 
Jednoručky a velké činky na posilování