Konzervace pískovců

Datum: 19/05/2011

Praktika


Manipulace s fosiliemi uloženými v pískovcích znamená vždy větší riziko poškození, protože vlastní hornina bývá křehká a mívá nepříjemný otěr. Mám několik pěkných exmplářů eocenních rostlin v pískovcích a rozhodl jsem se na nich vyzkoušet impregnaci Herkulem (rada od zkušeného kolegy). 

Štětcem jsem nanášel jednu nebo dvě vrstvy v ředění vodou 1:3 a 1:6. Odpad zrn je zjevně nižší už po jednom přetření povrchu více ředěnou suspenzí. Povrch vysychá během minut, takže nanést druhou vrstvu není problém. Subjektivně mi připadá, že druhý nátěr efekt zlepšuje, oproti tomu nevidím rozdíl při použití vyšší koncentrace. Barva původně zcela bílého pískovce lehce ztmavla. Jemné detaily nebyly narušeny ani při nižším naředění.

Teoreticky se dá spekulovat o tom, zda opakované nátěry v několikaminutových intervalech mohou zajistit difuzi suspenze hlouběji pod povrch, což by mohlo mít vliv nejen na stabilizaci povrchu, ale také na zpevnění materiálu. Prakticky by se to snad mohlo uplatnit u nálezů na tenkém deskovitém podkladu. Nepředpokládám nějaký rozdíl v prosakování do hloubky v závislosti na naředění, koncentrace 1:3 má viskozitu mléka. 

Zkoušel jsem tuto metodu i na opukách a slínovcích, ale u těchto hornin je hlavním problémem křehkost. S tím nám ani Herkules moc nepomůže, stejně jako nezabrání rozlomení objemnějších pískovcových exemplářů. Snad u navětralých slínovců s hodně porušeným povrchem to má nějaký smysl. 

Ré: Praktická a levná rada.

 
Fitness zařízení Kettler pro domácí cvičení