Ejpovické útesy

Datum: 13/11/2012

Exkurze-lokality-výpravy


Jezero na říčce Klabavě vzniklo zatopením povrchového dolu na sklonku šedesátých let minulého století. Pěkný snímek lomu před zatopením použil I. Chlupáč v knize Geologická minulost ČR (Academia, 2011, str. 77). Problematice železnorudných ložisek v Ejpovicích (a v Klabavě) i historii jejich těžby se věnuje výborná publikace M. Langa: Kterak železo z moře do Rokycan přišlo (Podbrdské nakladatelství, 2006). Obsahuje další zajímavé fotky a spoustu podrobných informací, m.j. též k paleotopografii okolí jezera. Najdete v ní i příklady typických zkamenělin zde nalézaných. Ucelený popis lokality byl zařazen i do knihy M.Košťáka a M.Mazucha: Putování naším pravěkem (nakl. Granit, 2011, str. 162).

Hematitové a sideritové rudy byly v okolí Ejpovic dobývány z ordovických břidlic a tufů. Kvalita rud byla proměnlivá, obecně vzato nevalná. Od poloviny 19. století zájem o těžbu upadal, protože moderní zpracování v martinských pecích způsobovalo technologické obtíže a bylo neefektivní (kvůli vysokému obsahu oxidu křemičitého, resp. kvůli nízkému obsahu samotného železa). Otevření velkolomu v r. 1951 bylo především výsledkem politického rozhodnutí odrážejícího dobovou poptávku. Několikaetážový lom se po celou dobu provozu potýkal se závažnými problémy -či spíše se s problémy potýkali zpracovatelé vytěžené rudy. K zastavení těžby došlo v r. 1967.  

Těžba otevřela terén napříč třemi ordovickými souvrstvími: klabavským, šáreckým a dobrotivským. Zrudnění se týkalo všech vrstev, i když v nestejné míře. Nejstarší horniny na břehu dnešního jezera jsou klabavské tufitické břidlice (na obr. vlevo dole červeně, vpravo dole výchoz). Z nich jsou popisovány nálezy brachipodů, mechovek a jehlice mořských hub - byť nepříliš hojné. Běžné jsou ichnofosilie v podobě nevětvených chodbiček dlouhých i několik decimetrů a širokých kolem 3-5mm.

 

Ze severovýchdoního břehu pochází nález zobrazený vlevo dole. Podle mé laické interpretace by se mohlo jednat o Bergauerii. Podobných jamek bylo v okolním materiálu více. Podobné, i když menší jamky (prům. kolem 4-6mm) se místy vyskytují i v tmavých břidlicích (vpravo dole).  

 

Ejpovice jsou známy coby paleontologická lokalita především díky svým "útesům" (na schematické mapce výše zvýrazněno zelenou barvou).  Jde o těžbou obnažené proterozoické buližníky, které čněly jako přirozená skaliska na pobřeží ordovického moře. Na jejich povrchu se dochovaly fosilizované povlaky stromatopor a mechovek. Zatímco na východním břehu není hledání a sběr fosilií nijak omezen, zde na severním svahu nad jezerem platí přísný zákaz jakéhokoliv narušování hornin. Přimlouvám se, aby byl respektován, neboť tento druh nenápadných fosilií dokládá výskyt nejstaršího útesu v Evropě. K tomu ještě dodávám, že svah vypadá hodně nestabilně, přestože se jedná o buližníky (nedávnou těžbou narušené).      

 

Na jižním břehu (těsně u autokempinku) vystupují dobrotivské vrstvy. Odtud je popisována příslušná graptolitová fauna a dva druhy trilobitů. Viz obr. dole.

 

 
Účinné spalovače tuku pro sportovce, muže i ženy